Malý společenský rádce aneb jak jsem se začetl

Zvedněte ruku, kdo z vás má slabost pro staré knihy. 

Dobrá, nehlaste se všichni. Ale neříkejte, že když někdy natrefíte na nějaký zajímavý postarší svazek, že si ho alespoň letmo neprolistujete. A vsadím dolar, že kdybyste se dostali k tisku, ze kterého vám budu dnes citovat, také byste se od něj těžko odtrhávali a se zaujetím byste se do některých pasáží začetli. Na tuto knížku jsem náhodou narazil při oslavě narozenin mého přítele v jeho rozsáhlé knihovně. A protože byl toho dne zákonitě v dobré náladě, svolil, abych si ji půjčil domů prostudovat. 

Kniha se jmenuje Společenský rádce pro všechny životní situace a jak se píše v tiráži, podle Andreasova vydání ji upravil a doplnil Karel Čajčík. Vydána byla nákladem knihkupectví I. Buchsbaum v Moravské Ostravě-Přívozu v roce 1932. Roztomilými ilustracemi, jak můžete sami posoudit z doprovodných fotografií, ji doplnil Fritz Schönpflug.
V tomto rádci společenského chování jsou popsány návody na téměř všechny možné a mnohdy i nemožné situace. Dozvíte se zde, jak se chovati na námluvách, co si vzít na sebe při biřmování, ale i to, jak přesně postupovat, vyzve-li vás někdo na souboj, byť tyto již byly v době vydání Rádce na našem území striktně zakázány.
Mně ale nejvíce zajímalo, co radí Rádce v pasáži nadepsané lakonicky: Rukavice. A které normy společenského chování spjaté s tímto módním doplňkem přetrvaly do dnešní doby a které naopak jsou již překonané.

Pojďme se do statě o rukavicích začíst. Hned na úvod citát jak z Písma:

„Rukavice prozrazují svým vzhledem a barvou vkus toho, kdo je nosí.“

Ano, tato nadčasová pravda by se dala tesat. Dodnes stále platné jsou i mnohé další:

„Záplatované nebo dokonce děravé prsty rukavic mohou zkaziti nejpříznivější dojem.“
„Rukavice mají seděti dobře, avšak přece pohodlně.“
„Správně zvolené rukavice mohou i velmi náročný oblek učiniti ještě elegantnější.“
„V kostele se rukavice nesvlékají.“
„Bílé nebo žluté prací kožené rukavice musí býti vždy úzkostlivě čisté.“

Na druhou stranu některé normy ohledně nošení rukavic vzaly za své. A možná je škoda, že už dávno neplatí toto pravidlo:

„Dáma nosí na ulici vždy rukavice.“

Obří pokrok nastal i na sportovním poli. Nevím, jak by se s tímto doporučením vypořádali třeba dnešní hokejisti:

„Pletených rukavic se užívá při sportu.“

Asi největší posun v normách oblékání rukavic nastal zákonitě v kategorii móda. S následujícím pravidlem by si depešáci blahé paměti a dnešní příznivci gotického rocku nebo emo stylu dovolili hrubě nesouhlasit:

„Černé rukavice se nosí jen ke smutečnímu oděvu.

Ještě jedna věc ze Společenského rádce z roku 1932 mě zaujala. A musím říci, že i potěšila. Týká se doporučení údržby kvalitních kožených rukavic, na kterém se za celá ta dlouhá léta v podstatě nic nezměnilo. Takže si dobře zapamatujte následující radu:

„Pravé kožené rukavice vyperou se ve vlažných mydlinách. Hned po vymáchání v čisté vodě musí se vytáhnouti do své fasony. Sušiti mají se zvolna, u horkých kamen snadno by ztvrdly.

Celý Společenský rádce čítá úctyhodných pět set stran, a proto se autor pro netrpělivé čtenáře pokusil shrnout celý obsah do jednoho moudra, které do dnešní doby neztrácí na platnosti:

„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“

Přeloženo do engelmüllerštiny: nesuďte někoho za to, že upřednostňuje jiný pohled na nošení rukavic než vy. Máme dnes to štěstí, že žijeme v nesrovnatelně tolerantnější době a upjatá etiketa nám může sloužit jen jako lehce úsměvné téma rukavičkářského blogu.